Závěr
Cílem práce bylo vytvořit komplexní práci věnující se mapovému dílu Josefa Matouscheka. K naplnění tohoto cíle došlo, i když pojem „komplexní“ je relativní a téma by samozřejmě mohlo být dále rozvíjeno (možnosti byly více popsány v diskuzi (kap. 10)).
Po seznámení s metodami práce byla provedena rešeršní práce. Z té vyplynulo, že nejdůležitějším zdrojem jsou pochopitelně samotné Matouschekovy mapy (5 stěžejních map a 3 mapy významově vedlejší). Ze soudobých informačních zdrojů map se těžištěm práce staly především články věnující se jednotlivým mapám (ale i jiné tematické články) v ročenkách Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Tyto články psal často sám Josef Matouschek.
Důležitou částí života Josefa Matouscheka byl Německý horský spolek, pod jehož hlavičkou i vycházely všechny Matouschekovy mapy, proto byla tomuto spolku věnována další část práce. Bez spolupráce Německého horského spolku a dalších lidí, znalých konkrétních mapovaných lokalit (zaměstnanci lesní správy, místní obyvatelé apod.) by pravděpodobně žádné Matouschekovy mapy nevznikly (popřípadě by nenabyly takové popularity, zde je na místě vyzdvihnout především Speciální mapu Ještědských a Jizerských hor z r. 1927, která vyšla v nákladu 10 000 kusů).
Pro každou práci je důležitý teoretický a metodologický rámec. Ten se zaměřil především na možnosti rozboru map se zaměřením na staré mapy. V rámci této oblasti také bylo zjištěno, že z hlediska aktuálnosti obsahu lze Matouschekovy mapy zařadit mezi staré mapy. Pozornost byla také věnována podkladovým mapám Matouschekových map, kterými byly rakouské speciální mapy (mapy III. vojenského mapování) a pruské (později německé) topografické mapy.
Na úvod samotného kartografického rozboru Matouschekových map bylo provedeno představení a zařazení těchto map. Všechny mapy mají společné podkladové mapy a tedy i konstrukční základy. Na většině map se nachází společné prvky, kterými jsou např. jednotná hlavička map (mimo první Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor z r. 1900). U každé mapy se nachází úvod, který byl čerpán z článků k jednotlivým mapám, které vyšly v době vydání map. Poté byly vždy uvedeny základní údaje o mapě, výčet obsahu mapy a zhodnocení, jak mapa vyhovuje svému účelu a celkové zhodnocení. Z vedlejších Matouschekových map je pozoruhodná především Matouschekova nová speciální mapa Ještědských a Jizerských hor (zařazená do map vedlejších, ovšem to jen z důvodu její nestandardnosti, tj. že nikdy oficiálně nevyšla), u které je známý pouze jeden alespoň částečně dochovaný exemplář. V další části byla zjišťována geometrická přesnost. Matouschekovy mapy jsou již poměrně nové mapy (staré cca. 75-110 let) a jejich přesnost již je tedy poměrně dobrá. Pozoruhodná jsou také geografická jména v mapách. Že jsou Matouschekovy mapy něčím výjimečným, dokazuje i vydání reprintu „Speciální mapy Ještědských a Jizerských hor“, který vydal v r. 2000 a poté ještě díky velkému zájmu v r. 2005 JJHS – dohromady v nákladu přibližně 5000 kusů.
Důležité v práci bylo vyvážení teoretické a praktické (aplikační) části. Aplikační část byla rozdělena na dvě části. Stěžejní částí se stalo téma „Vývoj sítě značených turistických cest s využitím Matouschekových map“. Tato část vycházela z map zobrazujících danou oblast Jizerských hor a Liberce, které byla následně ještě porovnávány se současným mapovým podkladem. Výsledkem analýzy byla datová vrstva formátu shapefile, která zachycuje stav turistické sítě v letech 1900, 1927, 1935 a současný stav. Pomocí dalšího zpracování byly zjištěny již zaniklé značené turistické cesty. Dále byla zjištěna současná síť značených turistických cest se zaměřením na to, které cesty byly značeny již v r. 1900 a dříve a tvoří tedy základ dnešní podoby sítě. Zjištěno bylo, že dnešní síť je z původních cest tvořena z cca. 55% a že tyto cesty byly zachovány především v podobě hřebenových cest a také cest v okolí Hejnic, Bílého potoka, Janova nad Nisou či Lučan nad Nisou. Výstupem této části jsou 2 mapové postery zobrazující zaniklé značené turistické cesty a současné turistické cesty (rozlišující vzniklé značené turistické cesty v r. 1900 a dříve a cesty vzniklé později).
Druhým aplikačním tématem bylo „Zánik obcí a osad zobrazených na Matouschekových mapách“, kde porovnáním Matouschekových map se současnou mapou byly zjištěny obce a osady, které již zanikly. Takovýchto sídel bylo zjištěno 12. Z nich 7 zaniklo kvůli zřízení vojenského prostoru Ralsko, 3 sídla zanikla kvůli povrchovému dolu Turów (dnešní Polsko). Mezi samostatně zaniklé obce patří obec Vysoký a osada Velká Jizera. Výstupem této části je také mapový poster.
Hlavní přínos práce spatřuji především v rozboru jednotlivých map a aplikačním tématu vývoje značených turistických cest, jelikož toto téma lze přenést do jednotlivých lokálních měřítek mapované oblasti, kde může být dále rozvíjeno.