Rozbor (starých) map

Základním způsobem práce s mapou je její pozorování – čtení mapy, při kterém se informace získávají přímým způsobem, bez použití různých měřících nebo výpočetních pomůcek. Pohledové studium představuje nezbytnou úvodní část kvalifikované práce s mapou (Hojovec aj. 1987, str. 284).

Základní kostru rozboru starých map nabízí multimediální učebnice oboru Dějiny kartografie (Drápela, aj. 2012). Zde se uvádí 6 základních oblastí rozboru staré mapy:

• základní údaje o mapě
• výčet obsahu mapy
• zhodnocení, jak mapa vyhovuje svému účelu
• geometrická přesnost a spolehlivost mapy
• celkové zhodnocení
• závěr

Geometrickou přesnost a spolehlivost mapy není nutné provádět pro každou mapu zvlášť, jelikož se jedná o mapy stejného druhu, které vychází ze stejných podkladových map. Tato část tedy bude souhrnná pro celé Matouschekovo mapové dílo, stejně tak závěr. Také některé další podbody těchto oblastí (např. tematika) lze shrnout do kapitol 7.1 Zařazení Matouschekových map a 7.3 Společné prvky Matouschekových map.

Podle Drápely aj. (2012) těchto 6 oblastí zahrnuje[1]:

Základní údaje o mapě – název mapy (včetně psaní velkých a malých písmen, typu písma apod.), tematika a zobrazené území mapy, měřítko, kompozice kladu mapových listů, marginálie a doplňkový obsah, údaje o autorovi, sestaviteli a dalších činných osobách, rozměry kresby mapy a formát papíru, údaje o rubové straně, místo a rok vydání, cena.

Výčet obsahu mapy – po prvcích (systematicky jednotlivé prvky mapového obsahu např. podle pořadí v legendě, klasifikace prvků, způsoby kartografického vyjádření, existence a úplnost legendy, náplň mapy (posouzení v závislosti na účelu a původnosti mapy), úplnost obsahu (objem informaci – vzhledem k dosavadním znalostem a prozkoumanosti území, přebírání pramenných informací apod.).

Zhodnocení, jak mapa vyhovuje účelu svým měřítkem, kartografickým zobrazením, obsahem a způsobem kartografického vyjádření, použitím nemetrických jednotek, zhodnotí se únosnost grafické zátěže mapy, posoudí se spolehlivost toponomastik, barevné řešení, polygrafické provedení, celková estetická úroveň.

Geometrická přesnost a spolehlivost mapy tj. odhad polohových chyb prvků mapy (porovnání se spolehlivou modernější mapou, základem může být převod mapové kresby do digitálního tvaru), geometrickou přesnost je nutné určovat odděleně pro jednotlivé prvky obsahu mapy či jejich skupiny, posouzení kvality generalizace, zjištění pramene pro odvozeniny a vyhodnocení deformací; při hodnocení se upozorňuje na kartografické chyby (např. nesprávný zákres průběhu vodních toků, omyly při umísťování a přepisu geografických jmen, zákres neexistujících a mystických objektů, soudobost obsahu.

Celkové zhodnocení grafické (estetické) úrovně – provedení dekoračních a doplňkových prvků, způsobu popisu, celkové kompozice staré mapy – umístění hlavního mapového pole, uspořádání a optická váha kompozičních prvků (názvu mapy, legendy, měřítka a tiráže), popřípadě srovnání s jinou soudobou mapou.

Problematikou rozboru starých map se také zabývá již zmiňovaná E. Semotanová, ta ovšem klade spíše konkrétní otázky pro zkoumání (Semotanová 2001, str. 13-27). Další autoři věnující se tomuto tématu jsou např. Karel Kuchař[2], Miroslav Mikšovský či Růžena Zimová.

Především grafické a estetické zhodnocení úrovně mapy je částečně rozdílné u každého podle vlastního cítění. Je těžké definovat co je dobrý mapový design, ale všeobecně platí, že dobrý mapový design je takový, kdy mapa vypadá dobře, je jednoduchá a elegantní a také, a to je nejdůležitější, svojí podobou vypovídá o svém účelu. (Longley aj. 2010, str. 306).