Podkladové mapy
J. Matouschek nevytvářel kompletní vlastní mapy, nýbrž použil podkladových map, které byly upravovány – zvětšovány a opravovány. V podstatě byla vytvářena „nová vrstva“ pro účely turistů. Celou mapu také doprovázel podrobným místopisem. Jako podkladové mapy pro topografický podklad sloužily rakouské speciální mapy (dále RSM) a pruské (později německé) topografické mapy, dále také některé mapy menších oblastí shodných s územím zhotovované mapy.
Rakouské speciální mapy (Österreichischen Spezialkarten) Měřítko: 1 : 25 000, 1 : 75 000
Rakouské speciální mapy byly vytvořeny v rámci třetího vojenského mapování, které proběhlo v letech 1870 – 1883 (Veverka, Zimová 2008, str. 92), listy sloužící jako podklady pro Matouschekovy mapy byly mapovány v letech 1877 a 1878 (VÚGTK 2012). Bylo změněno dosud standardní měřítko map z 1 : 2 880 na 1 : 25 000 (Kuchař 1969, str. 40). Podnětem pro vytvoření map byla prohraná rakousko-uherská bitva s Pruskem u Hradce Králové v roce 1866, ve které již mapy z II. vojenského mapování nevyhovovaly požadavkům doby především z hlediska přesnosti. Čtyři topografické sekce tvořily jeden list speciální mapy v měřítku 1 : 75 000, právě tyto byly použity jako podklad pro první Turistickou mapu Ještědských a Jizerských hor (pro ostatní mapy již byly použity listy v měřítku 1 : 25 000). Každý list této mapy, tvořený sférickým čtyřúhelníkem 30´ ´ 15´ minut (cca 1000 km2), tvořil samostatnou průmětnu Sanson – Flamsteedova zobrazení, použit byl Besselův elipsoid. Zeměpisné délky se počítaly od Ferra (Hojovec 1987). Byl použit jadranský výškový systém, rovinné souřadnicové systémy Gusterberg a Sv. Štěpán (Veverka, Zimová 2008, str. 92). Při vlastním mapování se využívaly geodetické metody: pro polohopis – grafické protínání na měřícím stolku; pro měření výšek – měření pomoci výškoměru nebo barometricky – tlak vzduchu se stoupající nadmořskou výškou klesá (Kubinský 2011). Z osmy listů map speciálních byla odvozena generální mapa v měřítku 1 : 200 000. Ve speciálních mapách byl terén znázorněn kótami, vrstevnicemi po 100 m a šrafami. Rukopisné originály jednotlivých topografických sekcí byly jedenáctibarevné, odvozená speciální mapa se však tiskla pouze jednobarevně – tj. v černobílém provedení. Při tisku bylo upuštěno od mědirytiny (typické pro předchozí vojenská mapování), která byla nahrazena folitografií a heliogravurou - hlubotiskem (Veverka, Zimová 2008, str. 93).
Speciální mapa byla jediným mapovým dílem pokrývajícím naše státní území až do roku 1956. Hojně byla používána pro turistické účely (Veverka, Zimová 2008, str. 94).
Pruské/Německé topografické mapy (Preuβischen/Deutschen Messtischblätter), Měřítko: 1 : 25 000
Listy tvořené na měřičském stolku neboli „Messtischblätter“ vznikaly nejprve ve třech fázích úředního pruského mapování v letech 1816-1871, poté ve fázi královského pruského mapování v letech 1871 – 1919, mapy z této fáze byly pravděpodobně používány jako podkladové pro Matouschekovy mapy. Celé toto období se vyznačovalo přechodem k moderním geodetickým metodám a současně přechodem od pruské k úřední kartografii Německé říše, jejíž vznik v roce 1871 byl také novým impulsem pro mapování. V roce 1872 došlo v Prusku k zavedení metrického měřícího systému. V roce 1875 bylo založeno Královské pruské zemské mapování[1]. Cílem nového mapování bylo zmapovat více než 11 000 km2 území ročně v měřítku 1 : 25 000, tyto podklady dále kartograficky zpracovat jednak ve stejném měřítku 1 : 25 000 (z map tohoto měřítka čerpal také Matouschek) a dále v měřítku 1 : 100 000. Královské pruské zemské mapování pokračovalo od roku 1921 jako Říšský úřad pro zemské mapování[2]. V letech 1877 – 1915 bylo v Prusku zpracováno a vydáno 3 307 mapových listů v měřítku 1 : 25 000. Listy byly tištěny jednobarevně (černobíle), později také trojbarevně. (Krüger, Schnadt 2012)