Společné prvky Matouschekových map
Všechny Matouschekem vytvořené mapy byly vydávány v papírové verzi nebo ve verzi podlepené plátnem (rozdělení mapového pole do jednotlivých izolovaných sekcí). V tomto odstavci budou hodnoceny společné prvky „stěžejních“ map J. Matouschkeka (kterým jsou věnovány kapitoly 7.4 – 7.8), z kterých především první čtyři vynikají svojí podrobností. Mapy vydané v letech 1927-1935 (tedy mimo Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor, o té je více v rozboru samotné mapy) obsahují hlavičku s legendou, která je velmi podobná a vykazuje shodnosti. Bližší popis celku viz. obr. 6..
Legenda je vždy nazvána „Zeichenerklärung“. V legendě lze rozpoznat prvky opakující se (obecné) a prvky ojedinělé, tj. takové, které se vyskytují v mapě jen pro jeden konkrétní jev (např. označení konkrétní turistické trasy). U všech map je možné v legendě rozlišit bodové, liniové a areálové prvky. Pro bodové prvky jsou většinou použity asociativní bodové symboly (Robinson aj. in MacEachren 2004, str. 258), symboly tohoto typu „používají kombinace geometrické a obrázkové charakteristiky k vytvoření jednoduše identifikovatelných prvků“ (Robinson aj. in MacEachren 2004, str. 257).
Jedná se většinou o dodnes všeobecně v turistických mapách používané prvky, takže by měly tyto prvky být snadno identifikovatelné. Problém by mohl nastat pouze u symbolů, které jsou doplněny slovní zkratkou (především v případě „Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor“, např. K. O., což znamená Kalk Ofen, tj. vápenka) nebo u prvků, které se dnes již v mapách nevyskytují (např. Heiligenbild, tj. svatý obrázek). U liniových prvků „rozlišujeme především jejich šířku, strukturu včetně výplně a případně orientaci“ (Hojovec 1987, str. 60). Nejširší jsou prvky (řeky, železnice, silnice), které jsou pro turisty důležitým orientačním vodítkem, pak také samotné turistické cesty. Ty jsou také, coby nejdůležitější prvek turistické mapy, odlišeny kvalitativně barvou – zpočátku červenou, u poslední mapy již i žlutou, modrou a zelenou. Struktura liniových prvků je tvořena jednoduchými liniovými jevy v různých kombinacích (použití více linií, přerušovaná linie apod.). Areálové prvky jsou „takové plošné jevy, jejichž výskyt v území tvoří jednu nebo více souvislých oblastí, ohraničených obrysovou čarou, podle způsobu či přesnosti vymezení to však mohou být i areály s neurčitým ohraničením“ (Hojovec 1987, str. 63). Ohraničené jsou pouze prvky znázorňující vodní plochu (jezero, rybník), neohraničené znázorňují především krajinný pokryv (lesy, louky apod.). Zde se jedná o ikonické značky (Keates in MacEachren 2004, str. 257), které se snaží o to, aby byly lehce identifikovatelné pro čtenáře mapy. Více o jednotlivých legendách map, je uvedeno v kartografickém rozboru každé mapy.
V legendě je absence prvků pro řeky, menší vodní plochy a potoky, ty ovšem jsou v mapě zakresleny, v legendě chybí pravděpodobně díky jejich dobré a intuitivní rozpoznatelnosti přímo v mapě. Drobné vodní plochy jsou rozpoznatelné jako modré plošky opět s černým ohraničením. Větší vodní plochy jsou znázorněny modrými šrafy uprostřed a po krajích ohraničeny silnou modrou linií, uprostřed je pak popisek (např. Hammer - Teich). Potoky jsou nakresleny slabými černými liniemi a opatřeny popiskem se zkratkou písmene B. (Bach = potok, např. Wein B.). Menší toky jsou nakresleny silnější černou čarou a označeny popiskem s Fl. (Fluss = řeka, např. Polzen F.), větší toky jsou pak značeny silnou modrou linií ohraničenou černými liniemi (ta je často přetažená modrou barvou výplně) a opět přidán popisek s Fl. (např. Iser Fl.). Všechny popisky vodstva jsou psány stylem písma kurziva.
Pod polem s legendou je vždy údaj „Alle Rechte vorbehalten“ („Všechna práva vyhrazena“).
U některých map bylo pro znázornění výškopisu použito šrafů. Jedná se o sklonové (svahové) šrafy, které zavedl v r. 1799 J. G. Lehman na základě principu „čím strměji, tím temněji“. Sklonové šrafy vyjadřují strmost svahu jednak délkou, jednak tloušťkou. Plocha území pokrytého šrafami vzrůstá lineárně s úhlem sklonu, přičemž reliéf se sklonem 45° již je zcela černý (Čapek aj. 1992, str. 163).
Hlavní vyjadřovací prostředek tematické mapy, kterým je znázorněn nejdůležitější prvek obsahu map (hlavní téma), musí být také graficky nejvýraznější (Kaňok 1999, str. 13). V případě Matouschekových map je nejdůležitějším prvkem obsahu mapy a tedy i hlavním vyjadřovacím prostředkem značená turistická cesta.