Speciální mapa Ještědských a jizerských hor / spezial-karte vom jeschken- und isergebirge

Rok vydání: 1927

Měřítko: 1 : 50 000 

Rozměr: 1270 ´ 720 mm    

Rozloha území zobrazeného v mapovém listu: cca. 2065 km²

(Přepracovaná předchozí Turistická mapa Ještědského hřbetu a Jizerských hor)

Průvodní slovo k mapě vyšlo v ročence DGVJI 1927, str. 201-203.

V mapě je též již zaznačená teprve plánovaná přehrada u Velké Jizery (Gross Iser). V době vydání mapy „již skončily hydrologické, geologické a geodetické přípravné práce pro její stavbu, jediné, co zbývalo bylo mezinárodní vyjednávání, jelikož tudy vede národní hranice, ale vzhledem k hospodářství obou stran je jejich zájem tak velký, že o jejím vystavění nelze pochybovat“ (DGBJI 1927, str. 201). A jelikož by tato přehrada významně změnila část Jizerských hor, nemohlo být upřeno turistům její zakreslení do mapy.

Do mapy byly také zakresleny kříže a pomníky nacházející se v různých koutech hor, které vyprávěly o uplynulých vážných událostech hor. O těchto křížích a pomnících informoval v ročenkách DGVJI Josef Leubner, takže bylo v mapě použito jeho pojmenování. Nová jména v mapě byla získávána od lesníků, dřevorubců a ostatních lesních pracovníků nebo od místního obyvatelstva. Takto bylo v mapě nahrazeno např. Bäckchristelsteig (místo Backchristelsteig), Thchinhalnwiese (místo Tschihadlwiese), Pörnerkaspersbruch (místo Börnerkaspersbruch), Abschknochen (místo Ölberg) apod.

U všech výškových údajů jsou použity poslední přeměřené údaje (z měření těsně před I. sv. válkou). Jako označení jizerskohorských hřbetů jsou použita ta, které uvedl ve svých průvodcích a své mapě prof. Franz Hübler[2], nově přidaný je pouze Hüttenbruchkamm, který dosud neměl žádný název hřebene přiřazen. Pro pravopis místních jmen byl základem „Orientační lexikon Československé republiky“[3] od prof. Ernsta Pfohla z roku 1922. Ale nejen Jizerské hory, nýbrž také Ještědský hřbet, sousední části Lužice a přiléhající část Krkonoš prošly změnou. Ukázalo se, že přespřílišná podrobnost a velká míra zákresů každé mapě škodí a její přehlednost tím trpí, což je na mapovém listu patrné na oblasti ležící jižně od Žitavy (Zittau).

Nová speciální mapa je první, která znázorňuje Ještědské a Jizerské hory uceleně s vrstevnicemi. I když stínování či šrafy reliéfu dělají mapu názornější, pro praktické použití bylo dáno přednosti mapě s vrstevnicemi. Hnědé vrstevnice mapy jsou od sebe 20 m vzdáleny. Tím může turista lehce určit výšku, ve které se zrovna nachází. Kromě toho obsahuje mapa mimo trigonometricky změřené výšky velké číslo pevných bodů, které turistům ulehčují výškové stanovení polohy. Na Paličníku (Käuligen Berg) je vyměřen bod na pěšině skály a ne výška skály, která byla ve staré mapě 943 m n. m. stanovena.

Systematické použití popisků zcela v základu ulehčuje čtení mapy a je tedy i u této mapy použito. V značkovém klíči (legendě) jsou tyto typy popisků: latinka (velká, rovně stojící písmena) pro města; kurziva (ležící) pro místní názvy, osídlení, vodstvo; hůlkové písmo (stojící) pro terénní a říční názvy; okrouhlé/kulaté písmo pro pohoří, hřebeny, hory, údolí, rokle a skály.

Německý horský spolek mapu opět prodával za režijní náklady. Chtěl, aby každý jeho člen a obzvláště mládež dostali do ruky levnou pomůcku, aby získali chuť poznávat domovinu a chuť k vandrování v sobě nejen podněcovat, ale i šířit dále.

V ročence DGVJI z roku 1928 vyšel článek „Putování se speciální mapou[4]“ od Hanse Schmida. Tato mapa se stává spolehlivým průvodcem každému turistovi. Vzhledem k velikosti mapované oblasti je na každém uživateli mapy, aby si místy v mapě udělal změnu nebo doplnění, ale také to, aby upozornil vydavatele. DGVJI se jistě přičinil o podporování chuti k turistice v domovských horách. Hlavní práci vykonal J. Matouschek, čímž mu patří dík DGVJI.

Na podzim roku 1927 pořádal DGVJI na podnět J. Matouscheka společný spolkový výlet, jehož účelem bylo vysvětlit a napomoci ohledně používání nové mapy. Vedení tohoto „učebního“ výletu se pochopitelně ujal sám J. Matouschek. Jako cíl této akce se zvolila v libereckém spolku jen málo známá oblast s rozmanitým krajinným rázem, což představovalo výborný učební příklad pro zacházení s mapou. 9. října se vypravilo 25 účastníků časným vlakem po šesté hodině do Kořenova (Grünthal). Krásné podzimní ráno zaručovalo dobrý průběh výletu. J. Matouschek určil, že již znalí (nebo ti obzvláště snaživí) měli skupinu vést. Cestou se okusilo například měření vzdálenosti pomocí kroků, vrstevnice a jejich princip apod.

Základní údaje o mapě

První zmíněný záměr vydat tuto mapu se objevuje již v roce 1922 (DGVJI 1922, str. 105). K jejímu vydání ovšem došlo až za 5 let v roce 1927. Mapa byla vydána v nákladu 10 000 kusů, což bylo značné množství, a v roce 1935 byly již téměř všechny mapy vyprodány (DGVJI 1935, str. 53).

Mapa zobrazuje území Ještědského hřbetu a Jizerských hor v téměř shodném územním rozsahu jako předchozí Turistická mapa Ještědských a Jizerských hor.

Hlavička mapy nese název „Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge“ („Speciální mapa Ještědských a Jizerských hor“). Samotná hlavička mapy je zdobnější než v případě předchozí Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor a je zde jako u první mapy použita „šablona“ hlavičky mapy DGVJI. První grafické měřítko je rozčleněné napravo od nuly do 9 částí v intervalu 1 km, nalevo je pak 1 km rozčleněný do intervalů po 100 m. Pod tímto měřítkem se nachází druhé grafické měřítko – v krocích. Napravo od nuly je v intervalu 1000 kroků znázorněno 12 000 kroků (tj. 9 km), nalevo od nuly je 1000 kroků rozčleněno v intervalu 100 kroků. Pod měříkem se již nachází části stejné jako na ukázce šablony (obr. 6).

Všichni členové Německého horského spolku mapu obdrželi jako přílohu ročenky Německého horského spolku v r. 1928 za obnos 5 Kč. Ostatní si ji mohli zakoupit v knihkupectví Následovníků Paula Sollora v Liberci, Altstädter Platz (Staroměstské náměstí) č. 22, za cenu 20 Kč 40 h papírová verze, mapa podlepená plátnem pak 36 K. V roce 1930 již stála papírová verze 24 K 50 h a plátěná verze 40 K 80 h (od 1932 41 K), mapa byla k dostání již ve všech knihkupectvích. Reklama na mapu vycházela v ročenkách Německého horského spolku každoročně až do roku 1936.

Výškopis je znázorněn v této mapě vrstevnicemi, které jsou od sebe vzdáleny v intervalu 20 m. Volbou vrstevnic došlo ke změně výškopisu oproti předchozí mapě, kde bylo použito stínování.

Výčet obsahu mapy

Po rozboru prvků v mapě a legendy první Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor byla vytvořena hypotéze, že u této mapy se legenda moc lišit nebude a bude doplněna nejvýše o pár prvků nebo jevů. Opak je ale pravdou. I přes větší počet prvků legenda působí mnohem lépe uspořádaná a urovnanější. Objevuje se tu především typografie písma v popisu mapy a více zkratek a jejich vysvětlivek. Legenda tak obsahuje 11 druhů typografických popisků, 37 prvků pro označení obecných jevů, 22 zkratek slov či slovních spojení a 5 konkrétních prvků (značených cest).

Pod legendou se ještě nachází upozornění, že všechny cesty v československých revírech a říšských německých lesích neoznačené červeně jsou považovány za zakázané.

Zhodnocení, jak mapa vyhovuje svému účelu a celkové zhodnocení

Jelikož se jedná o mapu turistickou, nabízí se otázka, jak moc je mapa příruční vzhledem k svým rozměrům 127 ´ 72 cm, což jsou rozměry spíše již nástěnné mapy. Myšlenkou Německého horského spolku a J. Matouscheka bylo evidentně vydat komplexní mapu oblasti Ještědského hřbetu a Jizerských hor, včetně sousedních oblastí, dnes již by se taková mapa pravděpodobně rozdělila např. do 4 sekcí – mapových listů, na kterých by byla vydána. Proto si mapu uživatelé pravděpodobně někdy rozdělovali sami na více dílů (občas se dnes objeví jenom část této mapy např. na aukčním serveru www.aukro.cz).

Matouschekova Speciální mapa Ještědských a Jizerských hor se stala nejslavnější jeho mapou. I přes poměrně velké zobrazené území (přes 2000 km²) vyniká mapa podrobností, která ovšem nedělá mapu obsahově přesycenou. Zobrazené prvky jsou vůči sobě v rovnováze. Mapa vyniká i poměrně hustou sítí turistických cest. Jejich vývojem v oblasti Jizerských hor a Liberce se zabývá aplikační část této práce.