Speciální mapa Dubské hornatiny / spezial-karte vom daubaer bergland

Rok vydání: 1932 (2. vyd. 1936)

Měřítko: 1 : 40 000             

Rozměr: 900 ´ 720 mm      

Rozloha území zobrazeného v mapovém listu: cca. 975 km²

Průvodní slovo k mapě vyšlo v ročence DGVJI 1932, str. 48-53.

Členové DGVJI jezdili vždy okolo Velikonoc do Dubské hornatiny, jelikož tam přicházelo jaro dříve než do oblasti Ještědských a Jizerských hor. Jediné, co jim chybělo byl příslušný podrobný pomocník, který by jim pomáhal poznávat skryté krásy tohoto kraje. Je tedy pochopitelné, že se DGVJI rozhodl vydat vlastní mapu Dubské hornatiny. Ta byla opět předložena ve formě speciální mapy a za výrobní cenu.

Oblast, která byla zmapována, je poměrně velká. Mapa by patrně nezahrnovala na severní straně Kummerské pohoří, ale zde se nachází vlakové zastávky Zahrádky (Neugarten), Stvolínky (Drum), Kravaře (Graber) a Blíževedly (Bleiswedel). Je možné, že právě z těchto zastávek budou turisté vyrážet do Dubské hornatiny a hranice mapy se tedy musela více na sever posunout.

Stejně jako u předchozích map zde bylo použito pro zobrazení povrchu mapy příslušných mapových listů dřívějšího rakouského Vojenského geografického institutu v měřítku 1 :25 000. Na těch je ale upřímně na mnoha místech špatný tisk, takže se kresliči mapy, panu Robertu Bienertovi, nedařilo přes jeho veškeré snažení v těchto mapách vždy správně vyznat. Stejně jako u mapy Kummerského pohoří, tak není ani u mapy Dubské hornatiny použito pouze vrstevnic, jelikož ty nepřinášejí žádnou plastičnost. Došlo zde tedy ke spojení vrstevnic a šrafů. Vyčíslení výškových vrstev bylo úmyslně vynecháno, jelikož by zapříčinilo jen přítěž mapového pole, jsou ale zvýrazněny „stometrové“ linie a také je v mapě vloženo mnoho kót. Takže nadmořská výška pro turisty důležitých bodů může být ihned odečtena.

Obzvláště propracovaná byla oblast Kravích dolů (Kühgründe) u letoviska Obrok (Wobrok), oblast Nedvězí (Nedoweska), „hory“ u Osinalic (Groβ Wosnalitz), okolí Widiny (Widim) a Vrátenská hora (Wratner Berg), tedy každá oblast, která přichází v potaz pěším turistům. Zpracování tohoto bylo provedeno podle velké detailní mapy, z ní byly nejen cesty a pěšiny převzaty, nýbrž také místní označení. Takže v mapě najdeme např. horská jména Schierberg (místo Tschirberg) nebo Randberg (místo Brandbert).

Ale také Kokořínské údolí (Kokořiner Tal) bylo důkladně přepracováno. Dřívější zřícenina Kokořín byla s vynaložením velkých nákladů přebudována, takže hrad Kokořín tvořil v době vydání mapy ozdobný kousek této horské části.

Hojně zastoupenými jsou v území také rokle, které se táhnou Dubskou hornatinou. Ty jsou lemovány kolmými skalními stěnami. Kvůli vlivům počasí a ostatním příčinám se v průběhu času jednotlivé části z hlavního masivu oddělily a vytvořily věže, které sloužily šplhání chtivým turistům a alpinistům k výstupům. Zákres a označení více než 30 takovýchto skal provedl Horolezecký spolek DGVJI v Litoměřicích (Leitmeritz).

Poměrně početně zastoupeny byly také jeskyně a ve skalách vysekané obytné místnosti, jejichž poloha byla v mapě označena půlkruhem a mají-li jméno, tak také to je v mapě zachyceno. V Kokořínském údolí byly některé tyto místnosti ještě v době vydání mapy obývány či jako chlévy nebo sklepy používány. Takovéto prostory jsou např. na západním svahu Hradiště (Ratsch), v mapě jsou popsány jako „Wüstes Schloβ“ (Pustý zámek).

Dubská hornatina není bohatá jen na skály a rokle, nýbrž také na pláně a lesy. Také je zde označeno místo se jménem „Bei der Ratscheiche“ (Eiche = lípa). Jedná se o místo, na kterém stála mohutná lípa, jejíž obvod kmene činil okolo 6 m a její věk se odhadoval na 900 let. V době vydání již nestála, jelikož ji zničil požár 12. září 1892, ale její místo, kde zbyl pahýl, je označeno v mapě svislou čarou.

Informačně bohatým se stal také předložený mapový list se jmény pozemků, na němž se podílela velká část obyvatelstva. Dále se zdrojem pro jména pozemků stala práce „Politický okres Dubá[1]“ z roku 1888, kterou vytvořil Friedrich Beranau. V mapách vojenského geografického institutu nejsou jména pozemků uvedena vždy správně. Názvy pozemků jsou v mapě označeny hůlkovým písmem, zatímco vše ostatní „hmatatelné“ (hory, údolí, svahy, skály atd. – tedy vše co týká přírodní bonity) je psáno latinkou.

Pravopis osad Dubské hornatiny byl poskládán. Z části se vycházelo z „Orientačního Lexikonu 1931[2]“ od prof. Ernsta Pfohla, z části byly názvy čerpány z katastrálních úřadů v Dubé a Úštěku. Oproti dřívějším pracím docházelo tedy k rozdílům, např.: Bukoliβ[3] (místo Pokoliβ), Jestřebiβ[4] (místo Gestrzebiβ), Medonost[5] (místo Medenost) atd.

U této mapy se opět nepodařilo udržet původní myšlenku speciálních map v měřítku 1 : 50 000. Jelikož zkušební tisk mapy v tomto měřítku ukázal, že hustě popsané a pro turisty důležité oblasti by nebyly moc dobře čitelné. Proto muselo být zvoleno měřítko 1 : 40 000.

Poděkování za pomoc při zpracování mapy náleží nejen německému obyvatelstvu, ale i obyvatelstvu na druhé straně jazykové hranice. Ti když se dozvěděli, že vydání mapy není postaveno na zisku, nýbrž byl obecně prospěšný účel sledován, pustili se všichni do služby pro danou věc. 

Základní údaje o mapě

Mapa zobrazuje území Dubské hornatiny, dnes je toto území známé spíše pod názvem „Dubské Švýcarsko“, dříve to byl také název „Polomené hory“. V území se dnes nachází CHKO Kokořínsko. Mapa také zobrazuje poměrně velkou část shodnou s předchozí mapou Kummerského pohoří (tzn. Máchovo jezero atd.). Levý dolní roh mapy (jihozápad) je protnut řekou Labe (Elbe) a na ní ležícími městy Liběchov (Liboch) a Štětí (Wegstädtl). Na severozápadním okraji mapy se nachází město Úštěk (Auscha) a obec Kravaře (Graber). Na severovýchodním okraji mapy se nachází Kummerské pohoří (Kummergebirge) a obec Kuřivody (Hühnerwasser).

Rozměr mapového listu je 90 ´ 72 cm (papírová verze bez podlepení plátnem). Cena mapy činila 9 Kč pro členy spolku, pro ostatní zájemce stála mapa v knihkupectví 21 Kč .

Hlavička mapy s legendou se nachází v pravém dolním rohu. Opět je zachován celkový styl hlavičky jako u předchozích map. Logo DGVJI je barevné. Titul mapy zní „Spezial-Karte vom Daubaer Bergland“ („Speciální mapa Dubské hornatiny“). Pod titulem se nachází číselné měřítko (Maβstab 1 : 40 000). Pod číselným měřítkem se nachází dvojité grafické měřítko, nahoře v km (napravo od nuly vzdálenost 4 km v intervalu 1 km, nalevo od nuly 1000 m v intervalu 100 m), dole pak v krocích (napravo od nuly 5000 kroků v intervalu 1000 kroků, nalevo od nuly pak 1000 kroků v intervalu 100 kroků). Pod měřítkem se nachází stejný text jako u předchozích map o podkladových mapách a tvůrci, pouze rok vydání mapy je jiný – 1932. Pod tímto textem leží logo, text o tvůrci, tiskaři a nakladateli a poté legenda.

V roce 1936 bylo vydáno druhé přepracované vydání této mapy. Byly zde aktualizovány některé jevy a zakresleny nové skutečnosti.

Výčet obsahu mapy

Podoba prvků v legendě zůstává téměř shodná se Speciální mapou Kummerského pohoří. Nové jsou pouze bodové prvky pro vodárnu (Wasserwerk) a symbol pro hotely a ubytování (Hotels u. Wh. – tzn. Hotels und Wohnung), z liniových prvků to je symbol pro projektované silnice (proj. Straβen), z prvků konkrétních to je označení pro cesty s kosočtverečným označením (Rautenwege).  V legendě se tedy nachází 12 typografických označení pro názvy, 31 obecných prvků a 2 prvky konkrétní.

Zde se nachází ty části legendy s prvky, které jsou nové:

Zhodnocení, jak mapa vyhovuje svému účelu a celkové zhodnocení

Svému účelu turistického použití v terénu mapa rozměrově vcelku vyhovuje (90 ´ 72 cm). Na mapě jsou poměrně výrazné značené turistické cesty, což napomáhá dobré orientaci. Také krajinný pokryv je dobře znatelný podle barev (zeleně jsou značeny lesy, modře velké vodní plochy). Díky barvám a šrafovému způsobu vyjádření výškopisu působí mapa vizuálně velice zdařile.