Turistická mapa Ještědských a jizerských hor / touristenkarte für das jeschken- und isergebirge

Rok vydání: 1900 (II. vyd.: 1907, III. vyd.: 1911 nebo 1912, IV. vyd.: 1913)

Měřítko: 1:80 000   

Rozměr: 750 ´ 600 mm      

Rozloha území zobrazeného v mapovém listu: cca. 2 650 km²

Průvodní slovo k mapě vyšlo v ročence DGVJI 1902, str. 66-68.

Tato mapa měla být původně vydána o mnoho let dříve, ale rok se s rokem sešel, než se skutečně svého vydání dočkala. Po dlouhém očekávání byla tato mapa předána veřejnosti v létě o svatodušních svátcích (letnicích) roku 1900. Zpoždění bylo omluveno tím, že je velký rozdíl zda se pouze část RSM jednoduše nechá otisknout nebo zda na téže části dojde k přepracování mapy na mapu turistickou. V době vydání lepší turistické mapy dané oblasti. Mezi věci, které by turista v RSM těžko hledal patří nově vzniklá autobusová veřejná doprava, množství cest a pěšin (které lesní správa, horské a podobné spolky v posledních letech vystavěly a označily), horské chaty, lesovny a vyhlídkové věže, které pomalu vznikaly. To je ovšem pochopitelné, jelikož RSM nebyly vytvořeny pro turistický účel. Toto naplnit se stalo až věcí Německého horského spolku, který tak svoji práci (tvorbu a značení cest) mohl zkompilovat v jedno komplexní dílo – totiž turistickou mapu. Měřítko 1 : 80 000 mapa získala díky mapovému základu, který bezplatně poskytnul Julius Straube z Berlína. Ten již předtím v tomto měřítku vytvořil mapu Krkonoš, která se z části překrývá s Jizerskými horami. Přesto činily výrobní náklady mapy 5043 K[1].

Za správné zakreslení cest, pěšin a ostatních doplňků vděčil J. Matouschek respektive Německý horský spolek panské lesní správě, místním skupinám a lidem znalých příslušných oblastí. Do mapy tak bylo zaznamenáno vše, co by mělo být turistovi potřebné, důležité či užitečné.

Cena mapy byla stanovena neobyčejně střídmá. Pro členy spolku byla k dostání v informační kanceláři Německého horského spolku a v knihkupectví Nástupců Paula Collora v Liberci za papírovou mapu 2 K 50 h, za verzi podlepenou plátnem pak 3 K (pro nemístní členy spolku bylo možné zaslání mapy za příplatek 14 h). Pro ostatní byla mapa k dispozici na stejných místech za 3 K, podlepená plátnem pak za 3 K 60 h. O tom, že cena byla opravdu příznivá svědčí to, že částka za oblastní pole barevné rakouské speciální mapy stálo bez všech dodatků v knihkupectví přibližně 8 K. Německý horský spolek nepřemýšlel nad výdělkem na mapě, jeho úmysl byl jediný – domorodým stejně jako cizím dát do ruky dobrý a laciný výletní prostředek k procestování těchto hor. Později přibylo mapě důležité doplnění, kterým byl „Průvodce Ještědskými a Jizerskými horami“[2].

Po prvním vydání v roce 1900 vyšlo na podzim roku 1907 vydání druhé, na kterém se podílel opět významně J. Matouschek. Plátnem podlepená mapa v kapesním vydání byla prodávána za 3,60 K. Třetí vydání mapy vyšlo v roce 1911 nebo 1912[3], cena byla stejná jako u předchozího vydání. Čtvrté vydání vyšlo na jaře roku 1913 a dostupné bylo v papírové verzi za 1,40 K, mapa podlepená plátnem pak za 2 K. Je na místě také zmínit, že ještě před začátkem turistické sezóny roku 1921 vyšla Cestovní mapa Ještědských a Jizerských hor[4], kde značené cesty jsou zakresleny odpovídajícími barvami. Tato mapa do jisté míry navazuje na předchozí Turistickou mapu Ještědských a Jizerských hor. K dostání byla za 8 K 80 h. Významný podíl na vzniku Cestovní mapy měl Heinrich Walter.

Nyní již k samotnému rozboru Turistické mapy Ještědských a Jizerských hor.

Základní údaje o mapě

Mapa zobrazuje území Ještědského hřbetu a Jizerských hor s poměrně širokým okolím (včetně západní části Krkonoš). Na jihu mapa sahá po úroveň Turnova (Turnau) a Ralska – konkrétně části Kuřivod (Hühnerwasser), na západě po Mimoň (Niemes), Jablonné (Gabel) a daleko za Žitavu (Zittau) po německou obec Heinewalde. Na severu je to pak Großhennersdorf, Frýdlantsko a polský Mirsk (tehdy německý Friedeberg). Východní okraj mapového pole tvoří dnešní polská obec Kopaniec (tehdy německý Seifershau) a Vítkovice (Witkowitz). V pravé dolní části se nachází pole s informacemi o mapě, tento výsek je ohraničen městy Vysoké nad Jizerou (Hochstadt) a Semily (Semil). Mapa tedy také zahrnuje města Liberec (Reichenberg), Chrastava (Kratzau), Osečná, (Oschizt), Jablonec nad Nisou (Gablonz), Frýdlant (Friedland), Harrachov (Harrachsdorf), Železný Brod (Eisenbrod) a další.

Název mapy, který je uvedený také v hlavičce pole, zní „Touristen-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge“. Pod tímto výrazným nadpisem je znění: „Im Auftrage des Deutschen Gebirgsvereines f. d. Jeschken- u. Isergebirge, auf Grund Österr.- u. Preuss.- Generalstabkarten u. eigener Aufnahmen, unter Mitwirkung von Josef Matouschek, entworfen u. gezeichnet von Jul.Straube, Berlin“ Což znamená: „Zadáním Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, na základě rakouských a pruských map generálního štábu a vlastních mapování, ve spolupráci s Josefem Matouschekem navrhl a nakreslil Jul. Straube, Berlín“. Pod tímto názvem a doplňkovými informacemi se nachází měřítko. Nejprve číselné – „Verhältnis 1 : 80 000“ (vztah 1 : 80 000). Po tímto měřítkem se nachází dvojité měřítko grafické.   První je uvedeno v metrech respektive kilometrech[5] (rozpětí od 0 do 8000 m – 8 km), rozdělené je v intervalech po 1000 m. Nalevo od nuly (do záporných hodnot osy) je 1000 m, které jsou ovšem již podrobněji rozděleny po 100 m. V podstatě součástí tohoto měřítka je také měřítko v krocích[6]. Rozpětí 8 km zahrnuje 10 000 kroků, osa je členěná po 1000 krocích. Nalevo je opět 1000 kroků, které jsou podrobněji členěny po 100 krocích. Třetím samostatným měřítkem je měřítko v zeměpisné míli[7], v jejímž rozsahu je rozsah měřítka, nalevo opět 1/8 míle.  Pod měřítky se nachází legenda.

Tato část práce vychází ze dvou vydání této mapy, bohužel u nich není dodržena dnešní zásada pro správnou tiráž – není zde uveden rok vydání. Tento rok nelze ani podle dalších dostupných vodítek určit. U jednoho z těchto vydání je bohužel zachována pouze minimální část rámu mapy, ale z druhé mapy z rámových informací lze vyčíst další informace: mapa je zákonně chráněna proti padělání, tisk provedl Geografický institut a vydavatelství map Julius Straube[8] v Berlíně, mapu prodávala firma Nástupci Paula Sollora[9] v Liberci. Součástí mapového rámu jsou také popisky co je daným směrem mimo mapu, na jihu je to označení Čechy (Böhmen), na severní západní straně Saské království (Königreich Sachsen) a na severní východní straně Pruské království (Königreich Preussen). Občas je zde označení pro některou následující vesnici či město nebo také přesah některého popisku prvku z mapy.

Zajímavá je také rubová strana mapy. Ta je pokryta reklamami, které se vyskytují i v jednotlivých ročenkách Německého horského spolku. Většinou se jedná o reklamy s nabídkou občerstvení nebo ubytování, mezi nimi se občas vyskytne také reklama na některé ostatní služby (obuvnictví apod.). Jedná se o reklamy shodné s reklamami z ročenek DGVJI.

Výčet obsahu mapy

Legenda (Erklärung der Zeichen) čítá celkem 44 obecných prvků a 3 konkrétní ojedinělé prvky (symbol pro dané značené cesty), u druhého vydání se nachází navíc ještě značka pro danou konkrétní silnici. Tyto prvky využívají bezbarevnost pozadí + 3 další barvy (černá, červená a modrá). Pro vodní plochy je použita modrá barva. A také modrozelený odstín je použit pro vyznačení státní hranice. Bodové prvky jsou v některých případech doplněny o příslušnou zkratku (např. Bde. =  Baude (horská) bouda).

Dalším údajem vtěsnaným v legendě je: Die stehenden Zahlen geben die Höhen in Metern an“ („Stojící čísla určují výšku v m“).

Největší města jsou popsány výraznými velkými tiskacími písmeny, menší města výraznými malými písmeny (vyjma počátečního písmene). Další vesnice a osady jsou označena malými písmeny kurzivou v několika velikostech stupňovaných podle významu. Malými písmeny jsou také popsány hřbety (např. Proschwitzer Kamm) a jednotlivé vrcholy, ve kterých je často používána zkratka B. (Berg = hora, např. Kiefer B. – Borová hora). Města a vesnice nejsou vyznačena plošnými znaky jako dnes, ale jsou v podstatě vykresleny jednotlivé silnice a ulice a také jednotlivé domy, jsou tedy sestaveny z jednotlivých bodových prvků.

V lesích stojí za zajímavost zmínit průsmykovou síť. Do těchto průsmyků také byly často zasazeny cesty.

Pro znázornění výškopisu bylo u této mapy použito stínování. To je zvláštním druhem tónování. U této mapy bylo použito sklonové tónování, které se provádí podle principu „čím strměji, tím temněji“, vodorovné plochy zůstávají bílé, šikmé plochy se tónují tím více, čím větší je úhel jejich sklonu. Toto znázornění nadmořské výšky je ovšem spíše vizuální, než že by z něho byla zjistitelná nadmořská výška konkrétní polohy. Celá mapa je tak doplněna kótami s nadmořskou výškou – ty se vážou nejen k vrcholům, ale jsou takto označeny i jiné autorovi výškově známé body.

Zhodnocení, jak mapa vyhovuje svému účelu a celkové zhodnocení

Svým rozměrem mapa naprosto vyhovuje účelu turistického použití, pro turistu je praktičtější verze podlepená plátnem, kde jsou sice jednotlivé sekce mapy odděleně, avšak mapa (a obzvláště místa jejího ohybu) má mnohonásobně vyšší trvanlivost než pouhé papírové vydání, o tom svědčí, že i mapy do dnes dochované jsou většinou ty, které byly podlepeny plátnem. Každopádně mapa odpovídá příručnímu použití.

Měřítko mapy je pro turistickou mapu tehdejší doby, kdy „moderní“ turistika začínala, vcelku postačující. Dnes je častější měřítko 1 : 50 000 či 1 : 25 000, ale stále jsou vydávány i turistické mapy v poměru 1 : 100 000.

Zdařile kartograficky, turisticky i designově je zvolen topografický podklad (umocněný stínováním výškopisu) a na něm znázorněné turistické trasy a další informace. Otázkou dnes je, jak praktické je respektive bylo využívání měřítka v krocích, zda se jedná spíše o informativní údaj pro zajímavost nebo to bylo v praxi věcí natolik využívanou a využitelnou.

Mapové pole zabírá celý mapový list, pouze v levém dolním rohu je vnořena hlavička mapy s popisem a legendou. Vzhledem k tomu, že se jedná o mapu používanou v praxi a zpravidla nošenou při sobě je tedy velmi vhodně toto rozložení zvoleno a v mapě se v podstatě nenachází nic navíc, co by tam být nemuselo (na rozdíl např. od map nástěnných, které slouží spíše k dekoraci a reprezentaci). Mapa je informačně plně nabyta, ale přesto působí přehledně.