Zařazení map
Přehledné mapy Čech, Moravy a Slezska s tituly „železniční“, „dopravní“, „silniční“, ale i právě „pro cestující, turisty či cyklisty“ se začaly v českých zemích objevovat od počátku 70. let 19. st., většinou v české, německé či dvojjazyčné verzi. Ty obsahovaly základní všeobecné zeměpisné prvky, komunikační síť a dále různé podrobnější údaje, vztahující se především k cestovnímu ruchu (Semotanová 1993, str. 14).
Mapy jsou popsány německy, což vyplývá z prostředí, ve kterém vznikaly. Ovšem základní obsah map je srozumitelný běžnému uživateli map bez větších obtíží (ty mohou být způsobeny hlavně německými místopisnými popisky). Všechny Matouschekovy mapy využívají jako topografický podklad mapy rakouského III. vojenského mapování a pruské/německé topografické mapy, tematickým obsahem je náplň určena pro turisty (patřičně a podrobně znázorněny prvky pro ně důležité).
Jelikož všechny Matouschekovy mapy byly vytvořeny na podobné bázi a k naplnění stejného účelu, lze je hromadně zařadit. K tomu bude použito rozdělení map podle Čapka (1992, str. 23-29).
Podle obsahu jsou tyto mapy primárně tematické – turistické. Tematické mapy slouží především ke dvěma účelům: jako zdroj informací a jako prostředek prezentace výsledků geografického průzkumu (Kaňok 1999, str. 7). Zároveň je v mapách ovšem zachován a rozšiřován jejich topografický obsah. Území zobrazuje Zemi, konkrétně se jedná o mapy menších územních jednotek. Podle účelu to jsou mapy pro veřejnost. Přestože měl J. Matouschek (respektive DGVJI) původně ideu vytvořit řadu map o jednotném měřítku, nestalo se tak, mapy jsou v měřítcích 1 : 33 300 až 1: 80 000. Všechny mapy lze z geografického hlediska zařadit do velkého měřítka (větší než 1 : 200 000), z hlediska geodetického se jedná o mapy středního měřítka (1 : 5000 – 1 : 200 000). Podle způsobu vzniku se jedná o mapy odvozené z map III. vojenského mapování a pruských a německých topografických map (tyto mapy se nazývají výchozí/základní/pramenné mapy (Čapek 1992, str. 26)). Jedinou pravděpodobně původní mapou (jelikož na ní nenajdeme informaci o těchto podkladových mapách na rozdíl od všech ostatních map) je Mapa značených cest Ještědských a Jizerských hor z roku 1935. Podle formy podání jsou to mapy kreslené, což je logické, protože v té době ještě ostatní formy (fotomapy, anaglyfové či digitální mapy) neexistovaly. V tomto případě byly vydávány jako mapy příruční. Podle počtu mapových listů se jedná o mapy samostatné, které mají jediný list, pro který platí i název mapy a má vždy vlastní vysvětlivky. Podle omezení mapového pole jsou to mapy rámové, které mají mapovou kresbu dovedenou až k rámu. Podle časového období, k němuž se mapy vztahují, to jsou mapy aktuální (mapy současného stavu), které zachycují území v době co nejbližší datu vydání. Některé ojedinělé prvky v mapách jsou ovšem předpovědní (prognostické), byly zakresleny již předem z důvodu očekávání dostavby dané silnice, dodělání dané cesty či dokonce stavby celé přehrady v případě Speciální mapy Ještědských a Jizerských hor z roku 1927, ovšem tyto plány ne vždy došly svého naplnění. Podle věrohodnosti lze mapy klasifikovat jako dokumentační, které obsahují zákres zjištěných skutečností a jsou nejvíce hodnověrné. Výše zmíněné smyšlené (fingované) prvky jsou v mapách naprosto ojedinělé, vzhledem k touze po co největší aktuálnosti a „předčasnosti“ mapy vcelku pochopitelné.