Vývoj sítě značených turistických cest s využitím Matouschekových map

Vzhledem k tomu, že tři Matouschekovy mapy zahrnují oblast Ještědského hřbetu a Jizerských hor (v letech 1900, 1927 a 1935) nabízelo se téma aplikační části této práce sledovat vývoj určitého prvku právě v těchto mapách a posléze ho srovnat se současným stavem. Vzhledem k povaze map (turistické mapy s tématem značených turistických cest) je zajímavé sledovat vývoj (vznik i zánik) jednotlivých značených cest a jejich porovnání se současnou sítí. Jako území srovnání bylo zvoleno CHKO Jizerské hory a KÚ Liberec. Toto území tvoří dohromady poměrně kompaktní celek a právě v tomto území se i dnes nachází velké množství značených cest.

Cílem této části práce bylo vytvořit datovou vrstvu přenesenou posléze do mapového výstupu, kde by byl znatelný vývoj značených turistických cest a především rozsah značených turistických cest, které vznikly před rokem 1900 a jsou používány pro turistické účely do dnešní doby.

Hypotéza je, že v době J. Matouscheka byla síť značených turistických cest hustší než je tomu dnes a že základ dnešní podoby této sítě pochází z přelomu 19. a 20. st.

Metody a postup

Jako srovnávané mapované území bylo zvoleno území CHKO Jizerské hory, které bylo doplněno katastrálním územím města Liberec[1] (spojení vektorových vrstev). V části území dochází ke vzájemnému překryvu. Tato dvě území tak tvoří dohromady prostorově i vzhledově kompaktní celek.

Pro vytvoření nové mapy vývoje sítě značených cest byly využity 3 Matouschekovy mapy a současná mapa značených turistických cest. Vybrané Matouschekovy mapy byly použity, jelikož zachycují danou oblast CHKO Jizerské hory a KÚ Liberec. Porovnáním současných analogových turistických map (edice Klubu českých turistů, edice Eurokartu) a turistického mapového podkladu společnosti SHOCart dostupného z elektronického portálu www.mapy.cz bylo zjištěno, že značené turistické cesty a jejich zákres se na těchto současných turistických mapách od sebe neliší a z hlediska nejjednoduššího použití pro další práci tak byly využity mapy elektronického portálu www.mapy.cz. Ve výsledku práce vychází z těchto 4 map:

• Turistická mapa Ještědských a Jizerských hor / Touristen-Karte vom Jeschken u. Isergebirge  (vyd. 1900)
• Speciální mapa Ještědských a Jizerských hor / Spezialkarte vom Jeschken und Isergebirge (vyd. 1927)
• Mapa značených cest Ještědských a Jizerských hor / Markierungs-Karte vom Jeschken und Isergebirge (vyd. 1935)
• Turistický mapový podklad (2012, dostupný z: www.mapy.cz, © SHOCart, spol. s r.o.)

Všechny Matouschekovy mapy byly získány v digitalizované (naskenované) verzi, což umožnilo další práci s mapami v programu ArcGIS verze 10. Tyto mapy v rastrovém formátu byly nageoreferencovány. Druhou (soudobou) mapou pro určení identických bodů byla zvolena Základní mapa České republiky (ČÚZK 2012a). Jako identické body byly voleny body s jistotou či vysokou pravděpodobnostní stálé neměnné polohy (např. kostel). Současný turistický mapový podklad byl nasnímán z portálu www.mapy.cz a následně také nageoreferencován.

Poté byla vytvořena nová liniová vrstva, do které byly postupně zakreslovány turistické trasy. Do atributové tabulky této vrstvy byly nadefinovány tyto pole:

• DELKA – označující délku dané linie, důležité pro možnosti porovnání stavu sítě z hlediska délek po vytvoření kompletní vrstvy
• VYSKYT – označující mapu (rok jejího vydání), na které se daná značená cesta poprvé objevuje
• ZANIK – označuje mapu (rok jejího vydání), na které se již značená cesta neobjevuje (většinou značené cesty objevující se na Turistické mapě Ještědských a Jizerských hor, které nebyly na mapě 1927 již označeny (byly zrušeny nebo byl jejich průběh posunut))
• KOMPLET – pole pro lepší orientaci autora, byla-li cesta zakreslena již definitivně (porovnání stavu na všech mapách a zákres pravděpodobné polohy podle  podkladu současné mapy) bylo pole vyplněno zkratkou „ok“

Editací nově vytvořené vrstvy bylo vytvořeno 575 linií, které dohromady tvoří cestní síť značených cest. Z této vrstvy byly vyexportovány další vrstvy podle stavu sítě značených cest v jednotlivých rocích daných map a také vrstva pro současnou síť vytvořenou před rokem 1900 (včetně).

Problémy spojené s digitalizací značených cest vyplývaly především z rozdílných měřítek srovnávaných map. S tím je spojena nepřesnost zákresu především map menších měřítek při zvětšení mapy. Nejprve tedy byla vytvořena základní síť podle Turistické mapy JJH z r. 1900 (měřítko 1 : 80 000). Tato síť byla následně porovnávána a překreslována přesněji podle novější Speciální mapy JJH (1927, měřítko 1 : 50 000), často byly již zaniklé cesty zakreslovány dle lesních cest, pěšin apod., kde byl předpokládán jejich průběh na první mapě. Některé cesty mají přímý nebo na sebe kolmý průběh – tj. dáno jejich umístěním do lesní průsmykové sítě. Takto editovaná vrstva byla dále podobným postupem porovnávána s Mapou značených cest JJH (1935, měřítko 1 : 75 000) a se současným turistickým mapovým podkladem, jehož mapa je nejpřesnější a celá vrstva tak byla finálně nadefinována právě podle této mapy.  

Výsledky analýzy

Délka všech značených cest zanesených ve vrstvě je 774 km. Do tohoto čísla jsou ovšem zahrnuty i cesty, které zanikly anebo nebyly používány současně. Dnešní síť tvoří 454 km cest. Z toho je 249 km cest, které byly zakresleny již na mapě v r. 1900. Z výše uvedených čísel je znatelné, že se potvrdila hypotéza, jelikož základ dnešní sítě značených cest (cca. 55%) je tvořen cestami fungujícími již více než 110 let. Délka značených cest v r. 1900 byla 471 km. V r. 1927 byla délka značených cest podle mapy 526 km, což je největší rozsah sítě, který může být způsoben i podrobnějším měřítkem a tedy i širšími možnostmi zákresu značených cest než u ostatních map. V r. 1935 mapa obsahovala 467 km značených cest. Z těchto čísel vyplývá, že délka značených turistických cest byla poměrně vyrovnaná, o cca. 60 km je delší v případě Speciální mapy Ještědských a Jizerských hor, což ale může být způsobeno větším měřítkem a také zakreslením označených cest „místního významu“ (tj. zkratky apod.), které jinak pravděpodobně nebyly z turistického hlediska tolik vyhledávané.

Základním kamenem dnes jsou především „páteřní“ cesty Jizerských hor, které zůstaly nezměněny nebo se časem změnil pouze jejich úsek (zkrácení, zavedení cesty k „nové“ turistické hodnotě apod.). Mezi tyto cesty patří především cesty vedoucí přes hřbety Jizerských hor (často vycházející z Hejnic či Bílého potoka a vedoucí směrem k Bedřichovu nebo Josefovu dolu). Ale mnoho zachovaných cest je také v jižní části Jizerských hor v okolí Janova nad Nisou nebo Lučan nad Nisou. Nejvyšší hustota značených cest byla ale právě v okolí obce Hejnice a mnoho těchto cest zůstalo zachováno dodnes. Z mapového výstupu je vidět, že došlo k poměrně značnému úbytku cest v jižní polovině území (tj. značené cesty z Liberce a mezi dalšími městy a obcemi této části). Tento úbytek nastal pravděpodobně díky nástupu motorových dopravních prostředků (rozšíření hromadné dopravy, především autobusové) a také úbytkem skupin pečujících o značené turistické cesty (o cesty se dříve staral Německý horský spolek, který sídlil v Liberci a zároveň měl 24 dalších poboček v celém širokém okolí), každá skupina vytvářela a udržovala i později méně významné turistické stezky. Pochopitelně také zanikly stezky v místech, kde se dnes nacházejí frekventované silnice nebo byla vystavěna vodní nádrž Josefův důl. Jelikož sledované území má rozlohu 463 km², tak průměrná hustota sítě dnes tvoří zhruba 1km/km².

Výsledkem analýzy jsou dva mapové postery. První z nich zobrazuje zaniklé značené turistické cesty. Druhý zobrazuje současnou síť značených turistických cest a jsou zde rozlišeny cesty vzniklé před r. 1900.